UPOZORNĚNÍ: Z technických důvodů nelze v současné době hrát hru Příběhy z Kasemat. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.
Netradiční dobrodružná prohlídka nejpopulárnější části hradu Špilberku? Tajemná šifrovací hra? Oživlá historie? Chytrá zábava s přáteli? Hra z kasemat nabízí od všeho trochu.
V rámci hry projdete 7 stanovišť. Na každém z nich před vámi ožije příběh, který se v kasematech odehrál či mohl odehrát. Blízká setkání s historií vám zprostředkují videa a také unikátní rozšířená realita.
Čekají na vás šifry a logické úkoly, ve kterých zapojíte váš rozum a kreativitu. Na závěr se můžete těšit na překvapení, které lze zažít exkluzivně jen u nás v kasematech.
Dávné lidské osudy, které před vámi vyvstanou, nám i dnes mají co říct. Zločin, trest, svoboda a utrpení – to jsou stále aktuální témata.
Pořadí | Jméno týmu | Bodů |
---|---|---|
1. | BalaGang | 14 b. |
2. | banda | 14 b. |
3. | Bozi Babinský B | 14 b. |
4. | DT crew | 14 b. |
5. | Dvì prasátka | 14 b. |
6. | Garry team | 14 b. |
7. | Hroice | 14 b. |
8. | Huguv triptych | 14 b. |
9. | Martin&Majda | 14 b. |
10. | ostrava | 14 b. |
Pro koho je hra určena: Hru si nejvíce užijí 2–4 členné týmy. Může ji absolvovat i jednotlivec, jen se ochudí o radost z týmové spolupráce a společného objevování. Maximální počet je 5 účastníků v jednom týmu.
Hra je určena pro dospělé hráče (úroveň šifer ani obsah hry není přizpůsoben dětem). Starší děti (12+) se nicméně mohou do hry dle uvážení rodičů zapojit.
Hra je vhodná pro individuální skupiny, nikoliv pro školní výpravy.Přístupnost: Stavitelé kasemat v 18. století bohužel nebrali v úvahu bezbariérovost objektu. Hra tedy není vhodná pro osoby s omezenou schopností pohybu a pro rodiče s kočárky.
Obtížnost hry: Hra je připravena i pro ty, kteří nemají se šiframi žádnou zkušenost. Nicméně spočítat okna a podělit je počtem dveří… tak takhle lehké to není. Pro hodně zkušené týmy mohou být šifry jednoduché, ale věříme, že jejich nápaditost a unikátní prostředí kasemat jim to vynahradí.
Délka hry: Průměrná hra trvá 1,5 hodiny.
Nejste nicméně limitováni a je na vás, kolik času hrou strávíte.
Potřebné vybavení: Hru lze hrát pouze s tabletem zapůjčeným Muzeem města Brna. Jeden tablet do týmu obdržíte na pokladně v kasematech na vratnou zálohu 500 Kč. Zálohu lze zaplatit jen na místě a v hotovosti. Kvůli půjčení tabletu je nutné vyplnit a odevzdat prohlášení o zápůjčce, ke stažení zde. Můžete-li, přineste prohlášení na prohlídku již vyplněné, urychlíte tím celý proces. Na pokladně můžete být vyzváni k prokázání totožnosti kvůli potvrzení údajů v prohlášení.
Co ještě s sebou: Určitě si vezměte tužku a papír. V zimě doporučujeme teplejší oblečení, v kasematech je chladno. Může se hodit svačina a pití, možnosti občerstvení jsou až po východu z kasemat.
Kde hra začíná: Start na vstupu do kasemat hradu Špilberku. Kasematy jsou otevřené od dubna do září sedm dní v týdnu 10:00–18:00, od října do března vždy kromě pondělí 9:00–17:00. Hru si lze zahrát vždy v půl, přičemž poslední start je vždy hodinu a půl před zavírací dobou. Aktuální otevírací dobu najdete na stránkách Špilberku.
Kde koupit vstupenku: Vstupenku je možné zakoupit online vždy na konkrétní datum a čas (nejdříve na následující den). Přímo na místě je možné koupit si vstupenku jen v případě, že je volný tablet k zapůjčení. Tuto skutečnost se však dozvíte až u pokladny.
Cena závisí od velikosti týmu
jednotlivec zaplatí 120 Kč
skupiny do 3 lidí 330 Kč
skupina do pěti lidí 500 Kč.
Rezervovat můžete zde.
Správce hry: pribehyzkasemat@pribehyzkasemat.cz
Hra je unikátní nejen svým konceptem, ale i prostředím, ve kterém se odehrává. Kasematy, jako máme na Špilberku, najdete jen na několika málo místech v ČR. Unikátní systém dlouhých chodeb, vestavěných do hradních příkopů, měl původně sloužit jako úkryt vojska při dělostřeleckém útoku. Chodby byly budovány v době baroka, kdy se hrad měnil na pevnost. Označení kasematy má románský původ: „casa“ znamená dům a „matta“ znamená temný.
Veřejnost navštěvuje kasematy už více než století, za tu dobu vzniklo kolem špilberských kasemat mnoho povídaček a mýtů. Většinou jde ale jen o lidovou bujnou představivost, občas záměrně živenou prvními průvodci. Mučidla, která v temných chodbách najdete, zde nikdy využívána nebyla. Ani v „krysím“ kanálku nerozežírali hlodavci nebohé odsouzence a v otvorech ve zdech nebyly zazděné nevěrné ženy… V naší hře naopak najdete příběhy, které se v kasematech skutečně staly nebo mohly stát. Uvidíte, že některé jsou stejně neuvěřitelné a mrazivé.
Pierre de Rochepin: „Právě jsem dokončil stavbu kasemat!“
Brno není bezprostředně ohroženo, tak se v kasematech skladuje vojenský materiál.
Josef II.: „Z kasemat na Špilberku udělejte vězení pro nejtěžší zločince z Čech, Moravy a Slezska!“
Václav Gromann:„To tehdy v kasematech začali budovat dřevěné temné komůrky pro doživotně odsouzené. V jedné takové jsem byl později přikován i já. Zrušili je za necelých šest let, toho už jsem se ale nedožil."
Před několika lety armáda zcela odešla ze Špilberku, vězni jsou postupně umísťování do horních pater nad kasematy. Celé severní křídlo je vyčleněno pro politické vězně – uherské jakobíny, polské revolucionáře, italské karbonáře…
To se s minulostí nedá srovnat, s vězni už se zachází mnohem lépe; je jich tu na Špilberku sice hodně, ale žádný z nich už není v těch temných a vlhkých kasematech.
František Josef I.: „Vězení na Špilberku zrušíme, do tří let musí být vězni pryč, aby se sem mohla vrátit armáda.“
Anton Costa-Rossetti:„Nechal jsem kasematy opravit a první průvodkyně s velkými lucernami v nich provází turisty. Napsal jsem pro ně i tištěného průvodce!“
Německá armáda tou dobou sídlící na Špilberku začíná budovat v jedné z chodeb kasemat protiletecký kryt, ten však již nikdy nebude dokončen. Po skončení války, již v červenci 1945, jsou kasematy opět zpřístupněny veřejnosti.
Pevnostní stavitel ve službách rakouské armády. Od roku 1742 pobýval v Brně, coby zemský vojenský inženýr ovlivnil přestavbu Špilberku na barokní pevnost, zasloužil se i o vybudování kasemat. Chodby vestavěné do postranních příkopů tvoří asi 125 cm silná klenba, z jedné strany se opírají o strmě klesající skálu, z druhé jsou chráněny mohutnou hradbou. Shora je kryje více než metrový zásyp hlíny. Pierre de Rochepine měl čtyři syny a jednu dceru, nejstarší syn Quido kráčel v otcových šlépějích a rovněž se podílel na budování kasemat, v jeho případě to však bylo již pro vězeňské účely. Právě Quido Benedict Rochepine zastupoval vojenské orgány při předávání vězeňských prostor na Špilberku do civilní správy.
V časech, kdy Špilberk sloužil jako vojenská pevnost, fungoval zde i vojenský špitál. Jelikož po nějakou dobu, v oddělených částech, existovalo vězení a kasárna zároveň, staral se zprvu vojenský ranhojič i o nemocné vězně. Až v roce 1784 byl v přístavku v příkopu zřízen samostatný vězeňský špitál, kam docházel zemský ranhojič, tři až šestkrát týdně, krajský lékař pak méně často. V roli fiktivní postavy lékaře, nejprve vojenského a posléze i vězeňského, se ocitá sám hráč. Nastupuje svou službu jako mladý v roce 1742 a svou kariéru zde završuje v roce 1786.
Hlavním správcem věznice byl vrchní profous. Zodpovídal za celý její provoz, včetně hospodárného zacházení s penězi z komorní pokladny. Mezi největší výdaje patřily náklady na stravu vězňů, topení bukovým dřívím, svícení, praní prádla apod. Další výdaje byly určeny pro drobné opravy například kamen, dřevěných podlah či pryčen, pout; dále za služby kominíka či vězeňského bradýře (holiče). Věznice měla i vlastní prostředky získané za práci vězňů, za ty se pořizovalo drobné vybavení třeba do kuchyně. Podprofous měl pak na starosti zacházení s vězni. Oba nejvyšší správci museli umět číst a psát, česky i německy. Ostrahu vězňů pak zajišťovali dozorci, většinou příslušníci městské gardy složené z vysloužilých vojáků. Ozbrojeni byli krátkou pěchotní šavlí a puškou s bodákem. Na deset vězňů měl připadat vždy jeden dozorce.
Vězni dostávali něco víc než půl kila chleba denně, teplou stravu měli jen třikrát týdně, v neděli, úterý a ve čtvrtek. Zprvu se pro vězně vařilo ve vojenské taverně, poté si vězni vařili (a pod dozorem i nakupovali) na topeništích mezi celami sami. To však bylo brzy zakázáno a v rámci úprav kasemat pro účely vězení byla v severních chodbě zřízena kuchyň, kde v uvedené tři dny v jediném měděném kotli vařili vždy dva vybraní vězni. Teplé jídlo se skládalo z porce masa (asi čtvrt kila), příkrmu, tj. kroupy, hrách či jiné luštěniny, a chleba. Nemocným vězňům mohl lékař předepsat sůl k vodě či kysané zelí. Až od roku 1786 se o zajišťování stravy starala dle smlouvy brněnská židovka Schendel Dobrušková, nájemkyně špilberské taverny i brněnské pálenice. Za vlády Leopolda II. se pak strava výrazně zlepšila, teplá polévka byla na jídelníčku poté každý den.
Vojenský velitel, který proslul statečností v boji, ale i nevázanými pitkami, rvačkami a barbarskou krutostí při potírání nepřátel. Kariéru začal v roce 1729 u uherského pěšího pluku, poté kvůli sňatku na krátko z armády odešel, aby se po smrti ženy a všech svých dětí opět vrátil, tentokrát ve službách ruské carevny. V Rusku měl první problémy se zákonem, poprvé mu hrozil trest smrti mimo jiné za rvačku s nadřízeným. Na svém či otcově panství byl pro změnu stíhán a pokutován za surové vraždění loupeživých zbojníků.
V roce 1741 naverboval se souhlasem Marie Terezie dobrovolnický sbor pandurů, jejž poté vedl v mnoha úspěšných bitvách ve válkách o rakouské dědictví. V roce 1746 byl však obviněn, že během bitvy u Žďáru plenil ležení pruského nepřítele místo toho, aby bojoval za mocnářství. Přičteny mu byly i další přečiny včetně údajného znásilnění. Odsouzen byl k trestu smrti, ale o dva roky později císařovna trest zmírnila na doživotní žalář na Špilberku.
Zde však měl status prominentního vězně, obýval sám dvě místnosti v přístavku v příkopě, měl vlastního sluhu, dostatek jídla a pití, byl vítaným hostem při nedělním obědě u velitele pevnosti. Jeho zdravotní stav se však postupně horšil, v předtuše před blížícím se koncem požádal o svolení sepsat závět, v níž odkázal štědrou sumu mimo jiné kapucínskému klášteru v Brně, kde byl také po své smrti v roce 1749 pochován.
Baron Trenck mluvil sedmi jazyky, hrál na housle a dokonce psal poezii. Jednu takovou báseň složil i pro císařovnu Marii Terezii ve vězení, zde její úryvek.
Na Špilberku fungovala od roku 1784 také ženská věznice s kapacitou kolem šedesáti odsouzených. Nacházela se však ve vnější části opevnění na úpatí kopce, v tzv. hornverku, který se do dnešních dnů již nedochoval. Zde byla internována i Veronika Pešková, ve hře se s ní však potkáváme při výslechu, který měl zjistit, jak se mohlo stát, že Pešková během své pobytu ve vězení otěhotněla. Pro účely hry bylo video s výslechem přeneseno do prostředí kasemat, jinak se však vycházelo z autentického psaného záznamu skutečného výslechu, ponechán byl i původní jazyk výpovědi vězenkyně. Pešková dítě ve vězení za přítomnosti porodní báby opravdu porodila, to bylo poté předáno do nalezince.
Jedním z doživotně odsouzených vězňů, přikovaných v temných dřevěných kobkách, velikosti 2 x 1,3 metru, byl i dvacetiletý Václav Gromann. Vězni v těchto kobkách dostávali jako stravu jen chléb a vodu, proto se nelze divit, že mnoho z nich, Gromanna nevyjímaje, trpělo kurdějemi. Kvůli silnému kašli, dýchacím potížím, vodnatelnosti, průjmu a vředům téměř po celém těle žádal lékař v roce 1786, aby byl Gromann alespoň uvolněn z pout. Kruté podmínky vydržel Gromann plných dvacet měsíců.
Původní účel kasemat nebyl nikdy naplněn, vojáci se v nich po čas dělostřeleckého útoku nikdy neschovávali. Přesto jsou v kasematech dodnes patrné zbytky pecí, které měly až 1200 ukrytých vojáků zásobovat chlebem. Vojenský život se tak spíše odehrával nad kasematy v horních patrech Špilberku, které sloužily jako kasárna. Podmínky v kasematech umožňovaly leda skladování vojenských zásob – potravin, vína či piva, materiálu pro výrobu střelného prachu či střeliva atd. Vojenský materiál se začal ze skladu odvážet již během roku 1784, krátce po zřízení věznice.
Od dubna do konce září jsou otevřené každý den v týdnu od 10 do 18 hodin. Od října do konce března pak od ÚT do NE od 9 do 17 hodin. Prohlídky Příběhy z kasemat začínají vždy v půl, přičemž poslední prohlídka začíná v 16.00.
Aplikace Příběhy z kasemat byla vyvíjena přímo pro zapůjčované tablety. Jen v jejich případě můžeme zaručit správné fungování aplikace a tudíž nejvyšší komfort návštěvníka. Na trhu je mnoho různých typů tabletů s různým softwarovým i hardwarovým vybavením, není možné zajistit optimalizaci aplikace pro všechna zařízení.
Příběhy z kasemat jsou především týmová hra, proto je vstupné nastaveno jinak než u individuálních prohlídek. Například za pětičlenný tým se platí jen jedna cena, nelze tedy uplatnit zvýhodněné vstupné u jednoho člena týmu. Přičemž čím větší tým (max. 5 osob) se složí, tím výhodnější je cena v přepočtu na jednotlivce.
Pět osob.
Prohlídka je možná jedině s námi zapůjčeným tabletem. Platí zde podmínky jako v jakékoliv běžné půjčovně; zodpovídáte za půjčenou věc po čas jejího užívání. Kauce či prohlášení o zápůjčce jsou pro nás záruky, že případné škody na tabletu uhradíte.
Ačkoliv věříme našim návštěvníkům, musíme být v případě poškození tabletu schopni identifikovat osobu, po níž máme my či pojišťovna vymáhat škodu. Pokud tablet vrátíte v pořádku, bude vám vráceno i prohlášení, data z něj nejsou nijak kopírována či uchovávána. Muzeum města Brna se při nakládání s osobními daty řídí Zásadami zpracování a ochrany osobních údajů.
V prohlášení vyplňujete číslo dokladu totožnosti, se stejným dokladem musíte přijít i na prohlídku. Pokladní zkontroluje doklad totožnosti a na základě toho vám zapůjčí tablet. Jako doklady akceptujeme pouze občanské průkazy, pasy a řidičské průkazy.
Pokladní si nemůže předložení dokladu totožnosti vynucovat, jde především o váš vlastní zájem. V případě, že nebudete chtít doklad předložit, bude stornována vaše rezervace a vstupné vám bude vráceno bezhotovostní platbou zpět na váš účet.
Omlouváme se, zatím je v provozu pouze česká verze aplikace, na anglické a německé intenzivně pracujeme.
Vstupenku je možné zakoupit online vždy na konkrétní datum a čas (nejdříve na následující den). Přímo na místě je možné koupit si vstupenku jen v případě, že je volný tablet k zapůjčení. Tuto skutečnost se však dozvíte až u pokladny. Rezervace po telefonu či mailu nelze provést.
Změnit termín již zakoupené prohlídky není možné. Jediný způsob je původní vstupenku stornovat a zakoupit si novou na vhodnější termín.
Žádost o storno vstupenky lze provést pouze e-mailem na info@spilberk.cz, a to nejpozději 3 dny před termínem prohlídky. V žádosti ideálně přepošlete původní e-mail s potvrzenou vstupenkou. Vámi rezervovanou prohlídku stornujeme a přes poskytovatele platební brány Gopay vám bude vráceno vstupné bezhotovostně zpět na váš účet do tří pracovních dnů. Storno poplatek činí 15 Kč, o tuto částku bude sníženo vrácené vstupné. Vstupenky zakoupené více než 6 kalendářních měsíců před termínem prohlídky nelze stornovat!
Ne, kasematy jsou součástí hradu Špilberku, kam platí zákaz vjezdu. Nejbližší možné místo na parkování zdarma je na ulicích poblíž hradu (Pellicova, Úvoz, Údolní atd.), za poplatek lze nejblíže zaparkovat například v parkovacím domě Domini park.
Výšlap na Špilberk můžete pohodlně zahájit z nejbližších zastávek MHD Česká, Šilingrovo náměstí, Úvoz nebo Komenského náměstí. Od dubna do října můžete na hrad také vyjet autobusem č. 80. Zástavku autobusu najdete na rohu Moravského náměstí a Joštovy ulice. Další informace o lince č. 80 naleznete zde