PIERRE PHILLIPP BECHADE DE ROCHEPINE
voják stavitel

Pevnostní stavitel ve službách rakouské armády. Od roku 1742 pobýval v Brně, coby zemský vojenský inženýr ovlivnil přestavbu Špilberku na barokní pevnost, zasloužil se i o vybudování kasemat. Chodby vestavěné do postranních příkopů tvoří asi 125 cm silná klenba, z jedné strany se opírají o strmě klesající skálu, z druhé jsou chráněny mohutnou hradbou. Shora je kryje více než metrový zásyp hlíny. Pierre de Rochepine měl čtyři syny a jednu dceru, nejstarší syn Quido kráčel v otcových šlépějích a rovněž se podílel na budování kasemat, v jeho případě to však bylo již pro vězeňské účely. Právě Quido Benedict Rochepine zastupoval vojenské orgány při předávání vězeňských prostor na Špilberku do civilní správy.

LÉKAŘ
tuto postavu si zahrajete Vy!

V časech, kdy Špilberk sloužil jako vojenská pevnost, fungoval zde i vojenský špitál. Jelikož po nějakou dobu, v oddělených částech, existovalo vězení a kasárna zároveň, staral se zprvu vojenský ranhojič i o nemocné vězně. Až v roce 1784 byl v přístavku v příkopu zřízen samostatný vězeňský špitál, kam docházel zemský ranhojič, tři až šestkrát týdně, krajský lékař pak méně často. V roli fiktivní postavy lékaře, nejprve vojenského a posléze i vězeňského, se ocitá sám hráč. Nastupuje svou službu jako mladý v roce 1742 a svou kariéru zde završuje v roce 1786.

VĚZEŇSKÝ PERSONÁL
odvaha a disciplína

Hlavním správcem věznice byl vrchní profous. Zodpovídal za celý její provoz, včetně hospodárného zacházení s penězi z komorní pokladny. Mezi největší výdaje patřily náklady na stravu vězňů, topení bukovým dřívím, svícení, praní prádla apod. Další výdaje byly určeny pro drobné opravy například kamen, dřevěných podlah či pryčen, pout; dále za služby kominíka či vězeňského bradýře (holiče). Věznice měla i vlastní prostředky získané za práci vězňů, za ty se pořizovalo drobné vybavení třeba do kuchyně. Podprofous měl pak na starosti zacházení s vězni. Oba nejvyšší správci museli umět číst a psát, česky i německy. Ostrahu vězňů pak zajišťovali dozorci, většinou příslušníci městské gardy složené z vysloužilých vojáků. Ozbrojeni byli krátkou pěchotní šavlí a puškou s bodákem. Na deset vězňů měl připadat vždy jeden dozorce.

KUCHYŇSKÝ PERSONÁL
kuchtíci v pruhovaném

Vězni dostávali něco víc než půl kila chleba denně, teplou stravu měli jen třikrát týdně, v neděli, úterý a ve čtvrtek. Zprvu se pro vězně vařilo ve vojenské taverně, poté si vězni vařili (a pod dozorem i nakupovali) na topeništích mezi celami sami. To však bylo brzy zakázáno a v rámci úprav kasemat pro účely vězení byla v severních chodbě zřízena kuchyň, kde v uvedené tři dny v jediném měděném kotli vařili vždy dva vybraní vězni. Teplé jídlo se skládalo z porce masa (asi čtvrt kila), příkrmu, tj. kroupy, hrách či jiné luštěniny, a chleba. Nemocným vězňům mohl lékař předepsat sůl k vodě či kysané zelí. Až od roku 1786 se o zajišťování stravy starala dle smlouvy brněnská židovka Schendel Dobrušková, nájemkyně špilberské taverny i brněnské pálenice. Za vlády Leopolda II. se pak strava výrazně zlepšila, teplá polévka byla na jídelníčku poté každý den.

FRANZ VON TRENCK
legendární válečník

Vojenský velitel, který proslul statečností v boji, ale i nevázanými pitkami, rvačkami a barbarskou krutostí při potírání nepřátel. Kariéru začal v roce 1729 u uherského pěšího pluku, poté kvůli sňatku na krátko z armády odešel, aby se po smrti ženy a všech svých dětí opět vrátil, tentokrát ve službách ruské carevny. V Rusku měl první problémy se zákonem, poprvé mu hrozil trest smrti mimo jiné za rvačku s nadřízeným. Na svém či otcově panství byl pro změnu stíhán a pokutován za surové vraždění loupeživých zbojníků.

V roce 1741 naverboval se souhlasem Marie Terezie dobrovolnický sbor pandurů, jejž poté vedl v mnoha úspěšných bitvách ve válkách o rakouské dědictví. V roce 1746 byl však obviněn, že během bitvy u Žďáru plenil ležení pruského nepřítele místo toho, aby bojoval za mocnářství. Přičteny mu byly i další přečiny včetně údajného znásilnění. Odsouzen byl k trestu smrti, ale o dva roky později císařovna trest zmírnila na doživotní žalář na Špilberku.

Zde však měl status prominentního vězně, obýval sám dvě místnosti v přístavku v příkopě, měl vlastního sluhu, dostatek jídla a pití, byl vítaným hostem při nedělním obědě u velitele pevnosti. Jeho zdravotní stav se však postupně horšil, v předtuše před blížícím se koncem požádal o svolení sepsat závět, v níž odkázal štědrou sumu mimo jiné kapucínskému klášteru v Brně, kde byl také po své smrti v roce 1749 pochován.

Baron Trenck mluvil sedmi jazyky, hrál na housle a dokonce psal poezii. Jednu takovou báseň složil i pro císařovnu Marii Terezii ve vězení, zde její úryvek.

VERONIKA PEŠKOVÁ
vražedkyně matkou

Na Špilberku fungovala od roku 1784 také ženská věznice s kapacitou kolem šedesáti odsouzených. Nacházela se však ve vnější části opevnění na úpatí kopce, v tzv. hornverku, který se do dnešních dnů již nedochoval. Zde byla internována i Veronika Pešková, ve hře se s ní však potkáváme při výslechu, který měl zjistit, jak se mohlo stát, že Pešková během své pobytu ve vězení otěhotněla. Pro účely hry bylo video s výslechem přeneseno do prostředí kasemat, jinak se však vycházelo z autentického psaného záznamu skutečného výslechu, ponechán byl i původní jazyk výpovědi vězenkyně. Pešková dítě ve vězení za přítomnosti porodní báby opravdu porodila, to bylo poté předáno do nalezince.

VÁCLAV GROMANN
nešťastný rekordman

Jedním z doživotně odsouzených vězňů, přikovaných v temných dřevěných kobkách, velikosti 2 x 1,3 metru, byl i dvacetiletý Václav Gromann. Vězni v těchto kobkách dostávali jako stravu jen chléb a vodu, proto se nelze divit, že mnoho z nich, Gromanna nevyjímaje, trpělo kurdějemi. Kvůli silnému kašli, dýchacím potížím, vodnatelnosti, průjmu a vředům téměř po celém těle žádal lékař v roce 1786, aby byl Gromann alespoň uvolněn z pout. Kruté podmínky vydržel Gromann plných dvacet měsíců.

VOJÁCI
do kasemat raději jen pro zásoby

Původní účel kasemat nebyl nikdy naplněn, vojáci se v nich po čas dělostřeleckého útoku nikdy neschovávali. Přesto jsou v kasematech dodnes patrné zbytky pecí, které měly až 1200 ukrytých vojáků zásobovat chlebem. Vojenský život se tak spíše odehrával nad kasematy v horních patrech Špilberku, které sloužily jako kasárna. Podmínky v kasematech umožňovaly leda skladování vojenských zásob – potravin, vína či piva, materiálu pro výrobu střelného prachu či střeliva atd. Vojenský materiál se začal ze skladu odvážet již během roku 1784, krátce po zřízení věznice.